"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Psal se rok 2004, blížil se začátek 2. ročníku střední školy a já prožíval, asi jako každý šestnáctiletý puberťák, trápení se svou první velkou neopětovanou láskou, která je ve mně dodnes a navždy bude. Aniž bych to kdy před tím zkusil, instinktivně jsem popadl tužku, čistý papír a napsal jsem svou první báseň. Den po té jsem napsal dvě další básně a už jsem s psaním nepřestal. Vlastně té lásce mohu být vděčný za to, že jsem začal psát a plnit si tak svůj sen. A tak vznikla má první ucelená básnická sbírka Uvadlá květena.

Mnoho děl skončilo v koši. Přeci jen zpočátku se člověk hlavně učí. A vlastně se učíme a zdokonalujeme celý svůj život. Ale většina básní, která se osudu smazání vyhnula, skončila zařazena v mých dalších ucelených sbírkách.

Od střední školy už nepíšu tak často. Přeci jen mě to neživí a času není tolik, kolik bych si přál. Ale díky tomu si na každé nové věci dávám o to více záležet, dumám nad ní a probírám se detaily. Mám rád pocit z dobře odvedené práce.

Sám se považuji nejvíce za básníka, i když jsem vždy tíhl i k ostatním formám psaní, a to přes povídky, fejetony až k úvahám, scénářům a nakonec i k psaní celých knih.

První kniha, kterou jsem dokončil, dostala název Myšlenky. V ní jsem zachytil osudy party středoškoláků prožívající své životní příběhy. Tato kniha se mi bohužel ztratila, nicméně tento fakt mě tak povzbudil, že jsem byl odhodlán napsat další knihy, jelikož jsem zjistil, že je to skutečně možné.

Ve spolupráci s nakladatelstvím Skleněný Můstek, s.r.o. jsem tak vydal svou první knihu, ve formě e-booku, fantasy povídku Devotus.

Jak roky plynuly, přicházely i různé životní etapy, které se dosti výrazně odrážejí v mých básních a dalších dílech. Za jedno z nejosobnějších děl považuji Zpověď věřícího ateisty. Tuto krátkou vyprávěcí povídku jsem napsal během několika málo dní, ale další dlouhé měsíce jsem ji měl v hlavě. Začal jsem uvažovat jinak a spolu s dalšími přáteli jsme došli k názoru, že žít si jen svůj život, aniž bychom prospívali druhým, není to, co by nás naplňovalo, a tak jsme oslovili dětské domovy v Žatci a v Karlových Varech, kde jsme nabídli zprvu naši fyzickou pomoc. K našemu překvapení byl však zájem hlavně o to, abychom více komunikovali s dětmi, a tak jsme uspořádali besedu, která byla velmi naplňující. Tato zkušenost mě tak nabila energií, že jsem se rozhodl napsat několik divadelních scénářů, hry určené pro pár herců. Hry, které následně sami před dětmi zinscenujeme. K tomu bohužel nakonec nedošlo, jelikož se naše cesty rozešly, když jsme začali studovat na vysokých školách. Dodnes mě mrzí, že jsme je neodehráli. Divadelní scénáře a jejich duch však zůstal.

Být spisovatelem byl vždy můj sen. A s každou další sbírkou, povídkou nebo knihou mám pocit, že jsem tomu snu zase o krůček blíže. A když vás osloví nakladatelství, s nabídkou vydání vaší knihy, zatetelíte se blahem a dá vám to velkou motivaci psát dál. Zatím se vyloženě jako spisovatel necítím, ale kdy vlastně přijde ten bod, že si člověk řekne: "A je to tu, dokázal jsem to!"?